Jana Vobořilová, Fakulta designu a umění v Plzni |
"Co se s námi stane? Kam půjdeme?" Nastalo totiž to, čeho se všichni obávali. Došly veškeré zásoby potravy! Široko daleko byl totiž jen tento les, dál už samý drn a kamení.
"Já vím co!" zvolala sojka. "Na kraji lesa je mýtina a na ní roste kouzelná jabloň. Jedno jediné jablko z tohoto stromu dokáže nasytit celý les na dlouhá léta."
"Ano, ano , hurá!!!" veselila se zvířátka, "vydáme se tam."
Když však přišli na mýtinku, na jabloni bylo už jen poslední jablko na nejvrchnější větvičce až úplně nahoře.
Tak a co teď?
My bychom tam mohli zaletět, a jablko srazit křídly, jenže je to tak vysoko, že by nás sežehlo slunce, posteskli si ptáčci.
Já bych ho mohl srazit parohy, hrdě se postavil jelen. Buch, buch, ale nic. Jen boule na hlavě. nepohnul se ani lísteček.
Malá myšička to pozorovala z konce chumlu celého lesního představenstva, ale neodvažovala se jít blíž....
Já vím, jak na ten zatracený strom, vykřikl rozzuřeně lev. Zařvu tak hlasitě, že i to jablko zaručeně spadne jako shnilá hruška! A tak natáhl do plic co nejvíce vzduchu, a pustil se do toho. Menší zvířátka odletěla několik metrů daleko, takový to byl tlak. Ale strom nic!
Tak to jsme ztraceni....Zvířátka uzoufaná, pomalu se smiřovala s nevyhnutelným koncem....
Když v tom vystoupila malá myška....Já bych něco zkusila....pískla nesměle.....
Lev si opovržlivě odfrkl, ccc, taková malá chudinka..... ostatní se tvářili nedůvěřivě, ....Ale myška sebrala odvahu,přistoupila pod strom, uklonila se a pošeptala směrem nahoru....
Jablůnko zazráčná, prosím, dej nám jedno své jablíčko, jinak umřeme hlady.....Prosíme tě moc, prosím prosím o pomoc.....
Listí začalo tiše šumět, větve se začaly ohýbat ,,,,,zvedl se vítr a najednou....hup a jablíčko bylo na zemi.
Všichni stáli jako opaření, ale vzápětí začali skákat a radovat se.....Děkujeme, děkujeme moc!!!!volala zvířátka....
Jen lev si znechuceně odplivl, byl poražen....
Ponaučení: Neúspěch silných může posílit slabé. Úspěch slabých může motivovat silné stát se silnějšími.