Když jsem mu řekl, že už si několik týdnů vyhovujeme tak nějak navzájem, hrozně se chechtal! Já jsem z něj byl pokaždé dost "paf", oslovoval jsem ho "Mistře", což komentoval tak, že ať toho nechám a říkám Mistře Paroubkovi, tomu, že se to bude líbit.
Jednou jsem mu v rozpacích přiznal, že mi je to trapné, ale že přesto, že jsem v životě přečetl asi 3 knihovny, od něj jsem nedal více, než Modlitbu pro KH a Démanty noci.
Slibil, že to co píše teď (tenkrát), mě určitě bude bavit, protože jako starej myslí na sex, ještě víc než dřív, a že ta knížka bude plná sexu, a že mu dcera nadává, že to nemá vydávat. Pořád se smál.... Když jsme se viděli naposledy, tak když jsme se loučili , jakoby na chvíli zvážněl a řekl mi "až to půjde, tak se seber a běž dělat něco chytrýho, protože vypadáš, že seš chytrej!" No nevim,... nějak si pořád nejsem jistej Mistře, jestli to všechno, co jsem od té doby dělal, bylo chytrý. Někdy si říkám, že jsem spíš byl pěknej idiot.
Celý to píšu hlavně proto, že jsem dočetl knihu Dany Emingerové, která je vlastně popisem kurzu Tvůrčího psaní, který tehdy už známá spisovatelka absolvovala, jako účastnice, pod vedením pana Lustiga, takže jakože vlastně nic, po čem by člověk v Luxoru na Václaváku sáhl na "první dobrou". ALE! .....ta kniha je SKVĚLÁ! A je především o Arnoštovi! Jaký byl, jak mluvil, jak se smál, mluvil vážně i jak se rozčiloval.
Člověk to čte a v jednu chvíli se začne smát tak, že má v očích slzy, a na další stránce je má v očích znova, protože je dojatý! To, že vám celou dobu, co to čtete běhá v hlavě, jak je možné, že s tím jeho životním příběhem, byl tak nezdolným optimistou, nemá cenu se rozepisovat. Shrnutě řečeno, ta kniha je vlastně knihou motivační, inspirativní. Stejně jako byl motivační a inspirativní pan Arnošt Lustig a jeho život. Protože asi každej chlap, by chtěl být jako Lustig! Já teda určitě!
