„To seš ty, bráško?“ „Jo, sem, nech nás už na pokoji, bež pryč prosim tě, nech maminku bejt!“ Křičel sem do domovního telefonu na bratra Tomáše a přes slzy v očích se mi rozmazával svět. „No tak, bráško, neni tam někde ségra? Potřeboval bych...“ Dál už jsem ho ale neposlouchal, položil jsem sluchátko a šel do svého pokoje.
Za pět minut zvonek opět zazvonil. Byl to pořád Tomáš: „Bráško, měla bejt doma ségra a byli sme domluvený, že můžu přijít, otevři mi, počkám ve sklepě!“. Nevydržel jsem, mlčky jsem vyslechl, co mám přinést, bzučákem otevřel dveře od domu a s hlavou plnou otázek posbíral vše, o co mě starší bratr žádal.
Když jsem sjel výtahem až do podzemního podlaží, ucítil jsem ostrý zápach člověka, který se dlouho nemyl a nepřevlékal, pozdravil jsem vyzáblého bratra, který postával v rohu. Neustále si rukama bubnoval po stehnech a pološílenýma očima těkal mezi mnou a okolním prostorem. „Ahoj bráško, to seš moc hodnej, kdybych věděl že tu budeš, tak bych ti něco přines.“ Pomalu se svlékl do půl těla, postavil se před lavor s teplou vodou a začal se oplachovat a holit. „Zejtra začínám pracovat, bráško, potřebuju jenom ze začátku zamakat a budu mít spoustu prašulí, a pak ti koupim co budeš chtít, jasný?“. „Jasný“, řekl jsem, protože jsem nevěděl, co jiného říct. Když si oplachoval vyzáblé tělo, viděl jsem, že má vrásčitou kůži, a že je samá modřina a flek. Když se začal holit, bylo vidět, že se několikrát pořezal, ale jako by si toho ani nevšiml. „Brácho, a staráš se o sebe? Jíš ovoce a tak?“, zeptal jsem se. „Neboj bráško, já se o sebe umim postarat, včera sem nadláb na několik dní dopředu. A až dostanu první vejplatu, tak si spolu zajdeme na pořádný jídlo.”
„A žádný prašule ti pro mě ségra nenechala?“ „Nenechala, vážně.“ „Do hajzlu, byli sme domluvený, víš, a ty nemáš žádný peníze třeba z kapesnýho? Vrátim ti to hned zejtra, vezmu si v práci zálohu.“ „Já kapesný nedostávám.“ „Sakra, to by ti měli dávat kapesný, už seš velkej kluk, aby sis moh něco koupit, víš?“
Oblékl se, začal si zase rychle poklepávat po stehnech. „Tak bráško díky a čau, a řekni ségře, že se za ní brzo stavim! „Tak jo, ahoj brácho, mám tě rád.“ Řekl jsem a ulevilo se mi, když odešel.
Vylil jsem na dvorku lavor s vodou a vyjel výtahem zpátky domů. Akorát. Za chvilku přišla máma. „Ahojky, jaký si měl den? A Martinka tě dneska nevyzvedla ze školy?” “Nevyzvedla. Já už mami ze školy chodim sám.”
