Jeden býk a jeho harém v podobě asi 10 krav, tu žili spokojeným životem. Až na toho vola. Tažného a věčně nespokojeného.
"Hele poslouchejte mě, slyšeli jste o tomhle a viděli jste tamto?" otravoval ten vůl vzduch každý den. Už ho nebavilo tahat vůz sem a tam a tak neustále prudil a nedal pokoj.
Krávy ho ze začátku moc nevnímaly, stačilo jim lehnout si na louku do stínu pod strom a celý den přežvykovat. ,,Ať dá ten vůl pokoj´´, říkali si sborově.
Jenže ten vůl ne a ne a tak jim jednou večer zase vypráví.
"Přijelo auto a z něho, vystoupil hezký mladík, fakt, na vlastní oči jsem to viděl."
"Bavili se stařečkem o nějakém výletu….prý už brzy pojedeme."
Krávám to začne vrtat hlavou.
"Výlet, výlet, to zní zajímavě. A vůbec, proč bysme nemohli jet na výlet ? Furt tu jenom ležíme na louce a přežvykujeme trávu. Ten vůl má nakonec docela bezva nápady,"říká nejstarší kráva a všechny souhlasně přikyvují.
Jenom býkovi se to nějak nezdá. "Holky, proč byste někam jezdili, když je tady tak krásně a tráva je tak šťavnatá. Co Vám tu chybí?"
Ale krávy ho div neuštěkaly: "Mlč, a nech nás, Ty jsi tak přízemní, nikdy se nikam nepodíváš," tak moc se jim ten vůl s tím jeho výletem dostal mezi rohy.
Po pár dnech, kdy se nic nedělo opravdu přijelo auto… a ne jedno, ale rovnou dvě. A krávy už se hrnou na korbu toho krásně zeleného, v očích vzrušení z výletu.
"Tak jedeme, už je to tady, já se tak těším," bučí jedna přes druhou. A už jsou tam všechny do jedné, i s tím starým volem.
Býk, přežvykujíc tu lahodnou trávu, to z nedaleké louky v údivu pozoruje. Motor startuje a auto směr jatka se dává do pohybu.
Z druhého auta současně vychází 10 krásných jalovic a míří směrem, k býkovi. V očích se mu zableskne, spokojeně zabučí. Tuší, že mu nastává zatraceně dobré období.
Poučení: Poslouchat kdejakého vola se mnohdy nevyplácí.
