„Všechno nejlepší k narozeninám! Rok se s rokem sešel…“
„Děkuji, nezapomněla jsi. Je to trochu ironie, že večírek vyšel zrovna na dnešek.“
„Nezapomněla jsem. Pravda, doufala jsem, že dnes nepřijdeš…“
„Přemýšlel jsem o tom, ale šéf mě tu chtěl a pak... musel jsem Tě vidět.“
„Proč jsi mě chtěl vidět?“
„Často na Tebe myslím, chybíš mi.“
„Nesmysl!“
„Ty na mě nemyslíš?“
„Ale ano, často vzpomínám na náš poslední společný víkend, na Tvé narozeniny. Na to, jak jsi k nebi volal, že mě miluješ.“
„Chápu, neodpustila jsi mi.“
„Nic nechápeš a nebuď namyšlený! Neodpustila jsem sama sobě, že jsem se v Tobě tak mýlila. Věřila jsem, že se zachováš správně.“
„Nemohl jsem jinak.“
„Tak to jsi teda sakra mohl.“
„Co Ty o tom víš?! Trápil jsem se, měl jsem výčitky!“
„Tak silné výčitky, že jsi s ní nakonec zůstal a teď mi tvrdíš, že Ti chybím. Neměli jsme se potkat. Hezky se bav.“
