Zase tady stojí ta věčně špinavá, ukoptěná potvora. Roztřepaná košťata se těší na ty papírové koberce odpadků. Kde se spolu válí obaly od svačin, kelímky po kávě a ohryzky od jablek se šlupkami banánů a pomerančů. Desinfekční prostředky na chvilku ohluší záchodový pach a na pár prvních kilometrů tady bude voňavé čůrání.
,,Zasraná práce“ – říkám si, ale co zase to bude ve vlaku hezčí. Hladové tlamičky odpaďáků se budou těšit na novou kořist.
„No co pustím se do toho.“ Schválně kolik bude dnes igeliťáků bordelu? Ještě, že mám dnes nový mycí prostředek – Savo-bravo, myje samo. Tak vláčku kolejáčku s modrým plyšem na sedadle, s okýnky dychtivě hltajícími krajinu, plnými nádržkami vody, podlahou co má zase barvu , vyvětraného, nablýskaného, upraveného, těšícího se na pasažéry – posílám tě na cestu – TAK ZÍTRA AŤ TÉ POZNÁM !!!
