„Jo, chci, ale zase se mi budeš smát. Zajdeš mi to papírnictví?“
„Ono už je zase září? Už to slyším, hlavně ten největší kalendář, co tam mají, viď!“
„Nesměj se, to je vážná věc. Potřebuju ten největší, aby se mi tam všechno vešlo, v prosinci už ho neseženu. A na ty barevný propisky, nezapomeň. Jo a vezmi mi ještě jeden malý notýsek, nějaký hezký. A hlavně nezapomeň účtenku.“
Ještě cestou se směju.
Je v důchodu, ale potřebuje kalendář s největšími kolonkami jako ředitelka hotelu. Musí si totiž každé ráno zapsat, kolik bylo stupňů celsia, a to zeleně. Kolik snesly slepice vajíček, to červeně. Růžově si dopíše svůj tlak, aby věděla, jestli si má vzít jen půl prášku nebo celý. Černou v poledne dopíše, co měla k obědu. Večer ještě zkoukne metostanici a modrou doplní srážky v mm. Každý den, celý rok.
Jasně, něco dělat musí, říkám si. Ale to je jen zlomek jejích statistických údajů. Moje maminka je velmi pečlivá, a tak zapisuje úplně všechno. V notýsku Náklady je zapsaný každý výdaj od faktury za novou televizi až po zlevněný lístek na MHD. Mimochodem pořízení televize je zaznamenáno i v notýsku Domácnost, včetně data pořízení a adresy obchodu. Kontrola musí být. Notýsek Živočišná výroba ukrývá náklady na krmení pro slepice, granule pro králíky i položku za jejich očkování. Dále počet vajec celkem sečteno po měsících, počet zabitých králíků celkem za rok. Notýsek Důležitá výročí má na první straně od ledna do prosince data narození a svátků všech členů rodiny. Na těch dalších stranách se můžeme dočíst, který konkrétní den se konala oslava, od kolika hodin, jaký byl dort a co oslavenec dostal.
Má v těch notýskách prostě všechno! Můj vytržený zub, její nové brýle, bráchovu motorku, začátek žní, svatbu Helenky Vondráčkové, zatmění slunce, srážky za 20 let, známky všech vnoučat, zdražení cukru… prostě všechno.
Večer vyndávám nákup a čekám, jestli budu pochválená. „No paráda, to je on, ten jsem přesně myslela,“ listuje kalendářem. „A notýsek s kočičkou, ten je krásný.“
„Počkej, to budeš koukat, koupila jsem ti šestibarevnou propisku, abys je pořád nehledala. Kam jsem ji jen dala.“ Přehrabuju kabelku a najednou šup. Mobil na dlaždicích. „Doprčic. Byl skoro novej, dostala jsem ho vloni k vánocům.“
Zakleju a sestavuju kousky plastu k sobě. No ona mě ani nepolituje! Zvednu hlavu a nevěřím. Maminka listuje v notýsku Vánoce a hrdě hlásí. „Klidně to vyhoď, už je po záruce. Dostalas ho 24. 12. 2015.“
