Vypočítavý Zajíc - napsala Olga Hánová

Fakulta designu a umění v Plzni

Do obory přišel nový hajný. Aby se seznámil se všemi zvířátky, pozval je na velikou hostinu u krmelce.
"Od kolika je dneska ta žranice?" ptal se pan Zajíc paní Zajícové.
"Od sedmi, už jsem ti to říkala dvakrát."
"Na sedmou nejdu. To budou nejdřív chytré řeči, jak bylo všechno špatně, a on nás spasí, na to nejsem zvědavý. Půjdeme až na osmou, to už bude po všem a jen si parádně nacpeme bříška."
"Máš pravdu, každý se bude naparovat, aby se zalíbil. Už to vidím, jak budou všichni důležití, a budou se strkat v první řadě." 
Zkušený hajný však dobře věděl, že s prázdným žaludkem se o novotách špatně debatuje. Proto už před sedmou hodinou byla korýtka a krmítka plná dobrot, krmelec přetékal voňavými senem.
Přesně v sedm začala zábava. Zvířátka se nejdřív upejpala, ale hlad je přemohl. Po dobrotách se jen zaprášilo. Pak se spokojeně usadila a čekala, čím je hajný překvapí. Právě když začala diskuze, přihopkali Zajícovi. Rozhlíželi se a hledali slíbenou večeři. Marně. Nezbylo nic. 

Poučení: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.