22. listopadu 2018

My už jsme to totiž četli - napsala Klára Šimicová

Strašný třesk, velký blesk, rána a…
„Hrom do toho…kdo se to tu válí?“
Hrom do toho, kde se to tu válím? Áááá, všechno mě bolí…“
Dobrý den, můžu vám pomoci?
Chcete pomoct, abyste uškodil?
Ne…. Teda, čiň čertu dobře a peklem se ti odmění, koukám….
Mládenče, zachovej vznešenou mysli a nezkřiv se!
Ale to určitě pane, jen mi tak trochu připadáte – od včely med, od hada jed…

Hohohó, brzdi chlapče, kdo mnoho mluví, lže – nebo se chlubí!
Počkejte, pravda mnoho důkazů nepotřebuje, kdo ji zastává, vítězem zůstává. Souhlasíte?
Samozřejmě, vždyť jsem to napsal.
Dáte si něco k jídlu? Tady… mám s sebou sendviče k obědu. Od manželky. Kdo ve žních hledí chladu, netrpí v zimě hladu.
Ne, děkuji. Koukám, že jsi šťastný, sněz si to sám.
Když uhodí na kosa kos, jeden z nich utře nos. Planá hrdost, holé neštěstí… Závist je nejhorší nemoc! A ctnost nepřebývá ve slovech, nýbrž v počestném jednání!
Odkud tohle všechno víš? Nepoučuj!! Čím víc kdo má, tím víc žádá!
Zkus rozumem, kde rukou nedokážeš.
Teď jsi řekl pitomost.
Já vím.
Oprav se.
Kde nedal život, nedá ani smrt.
Mnohem lepší. A už mne přestaň citovat.
Já vás?
No ano… Jedno zlo nerado druhému škodí.
Znej vady svého přítele, ale neměj ho v nenávisti!
Herr Gott!
Neber Boží jméno nadarmo!!!
Víš, kdo tohle všechno psal?
Mojžíš s Bohem…
Ne to, co mi tu furt žvatláš!!!! Celou dobu – předtím!
Ezop.
Jááá jsem Ezop!!!
Vidíte, my jsme ty vaše bajky četli všichni… A kde se tady berete?