CH je starý nerudný cholerik)
Z vlaku vystoupila mladá maminka s dítětem.
CH: „To bylo, co? Viděl jste to? To dítě bylo otřesné a matka nic.“
F: „A co se jako stalo?“
CH: „Co se stalo?! No to snad viděl hluchý i slepý…. Ještě chvíli a už bych jim asi něco řekl.“
F: „Nechápu proč.“
CH: „No proč asi? Vám ten malý spratek nevadil?“
F: „Malý spratek? Vždyť to byl roztomilý chlapeček. Sám chodím s dívkou, která má dítě za svobodna.“
CH: „Houby roztomilý. Byl rozmazlený až hrůza. Ale vám se zřejmě líbila ta matka, že se jich tak zastáváte.“
F: „Máte pravdu, ta byla taky pěkná.“
CH: „Jasně, mladý, v hlavě máte jen ženské a sex, a tak to potom vypadá. Samé děti bez otců, bez pořádné výchovy a pořádku. To by za našich mladých let nemohlo být. To bychom našim dětem nedovolili.“
F: „Já mám v hlavě aspoň něco – na rozdíl od vás.“
CH: „Jak něco? Co si to dovoluješ? Tebe bych fakt chtěl mít doma, takového drzouna. To by mě zajímalo, kam vlastně jedeš?“
F: „Je mi to jedno, co si o mě myslíte. Já jedu za mou dívkou a jejím synem. Dneska mě čeká seznámení s jejím otcem. Prý je to pěkný pruďas.“
CH: „To je správné. Pořádek musí být. Rád bych toho chlapa poznal.“
F: „Možná ho budete znát, je taky z Ivančic.“
CH: „No schválně“...
F: „Prý nějaký Franta Špačků…. Znáte ho?“
CH: „Cože?! No vlastně… máte pravdu… ten malý zas nebyl tak špatný…Dovolte, abych se vám představil…. Jsem Špaček František… a myslím, že si budeme rozumět.“
