No to je spoušť! A zase nechali ti uličníci dvě židle na zemi a nezvedli je na stůl.Tak vzhůru do práce. Zvedám se pro červený kýbl a napouštím ho vodou. Na umyvadle je vedle ležícího rozmočeného fialového mýdla s vůní šeříku i zbytek bílé křídy a prázdný obal od čokolády Milka. Ten putuje ihned do koše. Otáčím se zpátky směrem do prázdné třídy. Můj pohyb byl příliš rychlý, protože se pode mnou objevila velká louže. No samozřejmě, proč si nepřidat ještě více práce, mám toho opravdu málo...!
Položím kýbl na zem, do ruky si vezmu čistý, ještě nepoužitý bílý hadr z Tety a pouštím se do vytírání podlahy. Začnu řadou u okna. Jupí, tady sedí asi nějací slušňáci, není tady tolik nadrobeno, ani žádné černé čmouhy na zemi. Tak to zvládnu jedna dvě. Prostřední řada už je horší. Tady musím použít hrubou sílu. Pravděpodobně měl nějaký dvanáctiletý žák nebo žákyně na svačinu chleba s vajíčkem. Rozmačkaný žloutek se snažím z linolea dostat už přes dvacet minut. Hotovo.
Na závěr se přesouvám k řadě lavic u zdi. Zvednu dvě židle ze země a položím je na stůl. Hadrem projedu zbytek špinavé podlahy. Zůstává za mnou už jen mokrá plocha s odérem chlóru.
