Ale teď honem, než přijde máma. Vzala si z koupelnové skříňky kousek vaty. Vložila ho do úst a zapila sklenicí vody. Vata jí podráždila v krku. Začala se dávit. Slzy jí štípaly v očích. Věděla, že musí zhluboka dýchat nosem a pomalu polykat dál. Vzala druhý kousek, pak třetí… Otočila se znovu k zrcadlu. Vycenila na sebe zuby, bolavé zuby. Už skoro nic neukousnou, ale to je jen malá daň za krásu! Chvíli zkoumala svůj obličej, uhladila si obočí a prsty prohrábla vlasy.
„Katko, snídaně!“ ozval se mámin hlas z kuchyně. Polekala se. Trhnutím odtáhla ruce, a když dlaně rozevřela, padaly z nich na dlažbu chomáče vlasů.
