Jsem souměrná, běloučká, vysoustružená z cukrovaru. Jsem krásná a hrdá. Oproti cukrovému krystalu nebo krupici, co se jen sypou v zrníčkách a nedrží tvar, jsem prostě NĚKDO.
Trůním si úplně nahoře ve sváteční cukřence.
Už se třesu na to, až si mě návštěva všimne a uchopí mě opatrně stříbrnými kleštičkami, aby si mě lépe prohlédla a ocenila. Jako to udělali s mými družkami přede mnou.
Žádná z nich se nevrátila zpátky, takže musely někde najít lepší místo, kde může být ještě více obdivována jejich dokonalost.
Všichni už usedli ke kouřícím šálkům kávy. Moje chvíle se blíží. Za chvilinku si mě už všimnou.
Tak hurá do světa, ať poznám něco nového.