Převrátila jsem se na druhý bok a otevřela oči. Slunce přes okno osvítilo obličej mého muže. Mým tělem projelo teplo a něha. Hladila jsem pohledem jeho ústa, pohybující se chřípí a zavřená víčka, a věděla jsem, že za nimi jsou dvě nádherné bleděmodré panenky, do kterých se dívám už vážně dlouho. Mají je i naše děti. Ty dvě dospělé bytosti, které kdysi vznikly tam v tom místě, kde mě to hřeje.
Už čtyřicet tři let.
Dosud.
Navždy.
