,,Chlapi,“ zakřičel červ do prostoru rakve, ,,tady, pojďte sem, je tu super žrádlo! “ A s těmito slovy vypustil natrávenou kůži k ochutnávce.
Ostatní červi pozitivně kvitovali nabídnutou dobrotu a přidali se k hostině. Modrá noha se postupně měnila v kašovitou hmotu, prokapávající dřevomorkou prožranou rakví do půdy pod ní.
Zpráva o hostině se šířila rychle. Měsíc po jeho pohřbu to okolo něj povážlivě žilo.
Žížaly tančily v poloprázdných očních jamkách, odkud vytékaly poslední zbytky sklivce. Klouzaly se po něm směrem k místu, kde se kdysi nacházely jeho smyslné rty a přes nosní dutiny a propadlou nosní přepážku se vracely zpátky na start. Brouci si budovali svoje kuličky ze zbytků tlustého střeva a snažili se je odvalit co možná nejdál z toho mumraje všude okolo. O tužší části toho, co kdysi bývalo tělem sportovce, se starali potkani a krysy.
Rozkládal se. Mokval, splýval s rakví a vracel zemi to, co za těch 80 let svého života nastřádal.
A tak to má být.
