„Zase rajská? Víš, že nemám rád rajskou!“ „Promiň. Dneska přijede na večeři Verča a víš, jak rajskou miluje.“
„Copak jsi vdaná za Verču?“
„Ale jdi ty, je to naše dcera, tak ji hezky pohostíme.“
„No to teda nevím. Jezdí docela často, rajská byla už vloni.“
„Já jdu dodělat tu večeři.“
„Ahoj taťuldo, jakpak se máš?“
„No nazdar, ty už seš zase tady?“
„Ty jsi ale vtipnej! Já vím, že mě rád vidíš.“
„No, hlavně, že si to myslíš.“
„Taťuldo, co se tak usmíváš? Jsi nějakej veselej.“
„K večeři bude čočka!“
„Čočka? Mamka ví, že ji nemám ráda. Vždyť jsem jí psala, že bych si dala rajskou!“
„No právě! Mamka ti udělá, co ti na očích vidí, jenže dneska ne! Dneska bude čočka.“
„Mamíííí,“ křičí Verča a žene se do kuchyně. „Že mě taťka jenom zlobí, že nebude čočka?!“
„Kam se řítíš, do kuchyně je vstup zakázán!“
„Mami, že nebude čočka?!“
„Škádlíte se jako malý děti. Takže vyčůrat, umýt ruce a nezlobit! A můžete prostřít stůl, za chvíli bude večeře.“
Óóó to je vůně, ty jsi nás mami převezla!“
„Kdybyste se místo hašteření podívali do kalendáře, tak byste věděli, že dneska musí být husa se zelím.“
„Nojo, dneska je Martina. Tati, kde máš svatomartinský víno?“
„Nebojte, víno jsem taky připravila.“
„To je nádhera! Ale Verče dej rajskou, když po ní tak touží.“
„Ty jsi ale vtipnej! To je dobrota, maminečko!“
„Tak dobrou chuť!“
„Tati a ty nemlaskej – jez tak, jako když máš v puse tajemství.“
