Ťuk, ťuk, ťuk.
Vrzly dveře a sestřička v zelenkavých minišatičkách jí řekla: „Dobrý den. Pojďte dál.“
Na lavici se zvedly dvě hlavy.
,,Zase ňáká protekce.“
„Třeba byla objednaná.“
„Jste tu asi poprvé, že?“
„Já moc po doktorech nechodím.“
„No, to až uvidíte pana doktora! Fešák, ještě není ženatý. Ta tam určitě nejde na normální vyšetření.“
„Kvůli čemu jinému by za ním šla?!“
Zase vrzly dveře a obě ženy zmlkly.
Z ordinace vyšla bohyně s velkou obálkou v ruce. Odcházela a chodbou dozníval klapot jejich podpatků.
„Tak paní Nováková, pojďte dál.“
„Sestřičko, tahle slečinka nebyla objednaná. Kam tak spěchala, vždyť má snad času dost, ne?“
„Víte paní Nováková, ta už tady za měsíc asi nebude.“
