Sedím na Dobešce a přemýšlím, co bych o tom mohla říci. Poslouchám povídky mých spoluposluchaček a začínám chápat: každá z nás řeší tuto otázku každý den, v každé své povídce či bajce. A každá to řeší s mírou svého vnímání, s mírou svých zkušeností a schopností se vyjadřovat.
V bajkách Šárinky získávají neživé předměty lidské vlastnosti, lidské myšlení a díky skvostnému ovládání češtiny vidíme obrazně každý detail. Ona nám otevírá cestu k poznání určitých rysů povahy člověka a tím definuje jeho podstatu. Postavy v bajkách trpí pýchou, což je záporná stránka člověka, zasluhující trest.
Ve svých povídkách zobrazí člověka, který touží po lásce, nebo člověka, který před ní zavírá srdce. Jiní lidé žijí díky lásce. Věci známé lidstvu odjakživa, ovšem její způsob podání a obrazný jazyk nás dovede k hlubšímu poznání člověka. Díky jejímu cítění a vidění získávají starodávné příběhy nový pohled na člověka.
Kateřino, Katěnko. Chceš být silnou a vtipnou. To se ti daří. Tvoje vosa nadlouho, možná navždy, zůstane v mé paměti. Vosička, která neztrácí naději v žádné situaci, vždy najde východisko. Prostě je to obraz člověka vynalézavého, duchapřítomného. V povídce o bráškovi vidím lásku a trpělivost, smíření a pochopení. Je to druhá schopnost člověka, je to jedna z vlastností, jež ho charakterizuje.
Kláro, naše Klárinko! Kolik je v tobě nadání a obrazutvornosti! Jak dokážeš jen dialogem popsat podstatu člověka, někdy skromného, jindy pyšného, panovačného či ukecaného, ale vždy výrazné lidské povahy. A podle toho, co čteš a jaké autory máš ráda, můžu říci, že jsi hluboce myslící člověk. Bohužel máš málo času, jinak bychom poznaly i jiné stránky lidské duše ve tvé tvorbě, vždyť všechno, co děláme nebo píšeme, je cesta k poznání sama sebe a našeho postoje k jiným.
Všechno to vidí naše Dana, směřuje nás k vidění dobra a lásky, ke snaze za každé okolnosti být člověkem, poznávat sebe a najít sebe sama. Vím, že u každé z nás už dávno definovala, jakou jsme lidskou bytostí, a podle toho každou z nás vede tím správným směrem. Bez narušení a lámání naši individuality.
Moji milí človíčci, děkuji, že vás můžu definovat jako lidi dobré, laskavé, citlivé a hledající ve svých tvorbách sebe sama i člověka obecně.
