PRÁSK!!!! Sahám pro minerálku na chodbě našeho rodinného domu a v tom rána. Ohlédnu se a nevěřícně zírám na zabouchnuté dveře. Klíče jsou zevnitř v zámku, doma samozřejmě nikdo. OK, fajn, takže co teď? Snažím se nepanikařit a analyzuji situaci. „Doufám, že Charlotte nezdrhne na balkon,“ říkám si nahlas. Charlotte je naše kočka domácí. Nechodí totiž ven a na balkon smí jen pod dohledem. Miluje totiž procházky po balkonovém zábradlí a já se vždy děsím, že spadne.Ale zpět k zabouchnutým dveřím. Na botníku vidím zaprášený šroubovák a zkouším se vloupat do vlastního bytu.
To byl teda nápad. Jako zloděj bych se neuživila. Šroubuji zámek bytu zpět na své místo a znovu zkouším zapojit zdravý selský rozum. Soused bude určitě vědět, jak to vyřešit. Bosky v noční mini košilce cupitám dolů po schodech a vcházím na dvůr. V tu ránu mi radostí poskočí srdíčko a andělíčci zpívají Aleluja.
Na zahradě se totiž o meruňku opírá žebřík. Dlouhý, hliněný, nádherný žebřík. Tak ho popadnu a trochu jako z grotesky Charlieho Chaplina s ním lomcuji směrem k balkónu… Rozhlížím se na všechny strany. Nikde nikdo. Naštěstí v šest ráno většina lidí, co si například nezabouchne dveře, prostě jen spokojeně spí. Odhodlaně přistupuji k žebříku, ladně jako veverka po něm lezu směrem k balkonu a… jéžíšmarjá, co tady dělá…. AUTOBUS MHD zrovna projíždí kolem našeho domu. Dojde mi, že má výluku, po naší ulici totiž nikdy autobus nejezdil. Dělám, že jsem neviditelná. V tom si uvědomím, že nemám spoďáry, což může být velmi evidentní při mém šplhání po žebříku. „Seru na to,“ špitnu si pro sebe, Jsem skoro v cíli a ani můj nahej zadek mě už neodradí. Přeskočím zábradlí, na kterém míjím Charlotte. Její vyjevený výraz mi téměř nahlas říká: „Tak ty už taky?“
Z tohoto dobrodružství jsem si odnesla hned několik zajímavých poznatků o sobě a fungování světa. V prvé řadě je dobré si navlíknout spoďáry ještě předtím, než člověk opustí prostory ložnice. Za druhé - když jsem v bryndě, tak nemá smysl panikařit hned, jelikož situace je většinou o dost horší, než jak to v první chvíli vypadá. No a do třetice, čtyřnohá kočka na balkonovém zábradlí vypadá podstatně přirozeněji než ta dvounohá.
