„Jo, je to moje spolužačka, Lucka. Doprovázela mě domů. Líbí se ti, co?“ popichovala červenajícího se Petra jeho mladší sestra.
Petrovi se skutečně ona dívka velice líbila. Líbila se mu tak, že ihned zaběhl do pokoje, zapnul notebook a začal v seznamu přátel na Facebooku své sestry pátrat po krásných brunetách jménem Lucie.
„Wow,“ ozvalo se z jeho úst, když konečně otevřel její profil. Jeho obdiv ale nepatřil fotce její (i když na té jí to nepochybně slušelo), nýbrž desítkám obrazů, které Lucie malovala a poté fotila, aby se pochlubila svým přátelům.
Podruhé Petr Lucii viděl v metru. Cítil se trapně, věděl o ní všechno, co šlo na internetu zjistit: byla jedináček, měla ráda kočky, indické jídlo a samozřejmě, malbu. Z jejích fotek bylo vidět, že nejraději maluje pohledy na Seinu. „Tak nebuď takovej posera a aspoň ji pozdrav!“ nadával si Petr.
Než se ale odhodlal, Lucie vystoupila.
Ten večer Petr seděl schlíple na posteli. Nejradši by si jednu vlepil. Z jeho rozjímání o tom, jak sám sebe potrestat za svou zbabělost, ho vyrušilo ostré: „Dink!“
Přišla mu zpráva: „Ahoj, chodím do třídy s tvou ségrou. Dnes jsme se viděli v metru, že?“
