Čím víc rostla, tím více ji maminka oslice lichotila, jaká je roztomilá a chytřejší než ostatní oslí děti. Opravdu jí to slušelo, ouška nosila decentně sklopená, černila si dlouhé řasy a v oslím salonu si nechávala obtahovat černou barvou pruhy na nohou.
Oslí mládenci se jí dvořili, ale ona všechny od sebe odháněla, považovala je všechny za hlupáky. Chtěla být něco víc, toužila se stát zebrou a zalíbit se zebřímu mládenci.
V oslím salonu si jednoho dne poručila kompletní malbu pruhů. Připadala si neodolatelná a hned se vydala na louku u řeky, kde se pásly zebry. Nenápadně se připojila ke stádu a skutečně neušla pozornosti zebřích mládenců.
Nejodvážnější se k ní přiblížil a důvěrně se jí otřel o pruhovaný bok. Uskočila v obavě, že by se jí mohla smazat barva, ale zebří mládenec to považoval za projev plachosti a vesele se na svou vyvolenou zazubil. Pruhovaná oslice samou blažeností divoce zahýkala. Zebří mládenec se vyděsil, práskl do kopyt a s ním celé stádo.
Poučení: Pozor na osly, kteří se přebarvují.
