Každý z nás určitě zná ten okamžik napětí, kdy víte, že jste udělali něco, co jste dělat neměli, protože to šlo udělat jinak, a teď si ponesete následky, které už samozřejmě nemůžete zastavit a během sekundy si maximálně stačíte uvědomit, že tohle jste fakticky posrali.
Zuzana Fajmonová
Občas se mi stane, že zabloudím... ale na dálnici v protisměru jsem poprvé.
Zdena Součková
Nemám z toho dobrý pocit…
Renata Czaderová
Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.
Šla jsem sama temným hlubokým lesem a najednou za sebou uslyšela zlověstné: „Pozor, uhni!“
Anna Vocelová
Historie se vždy opakuje. Vždycky.
Vlastislav Janík
Řítím se úzkou pěšinou na kole. Sakra! Tuhle zatáčku nad srázem nemůžu zvládnout.
Jitka Tužová
Konečně jsme přišli na řadu. Navlékám neklidného psa do postroje a cítím neskutečnou nervozitu. Tři a půl tuny je už pořádná porce.
Michal Bareš
Tak to bude ještě hodně zajímavé.
Renata Czaderová
Pane bože, co tady dělám? Sice úchvatný západ slunce nad oceánem, ale pode mnou šedesáti metrové prázdno!
Jitka Tužová
„Paní řidičko, víte, proč jsem vás zastavil?!"
„Nemám nejmenší tušení."
„Kuš, potvoro! Paní, zavolejte si to tele, vždyť nás sežere."
Veronika IJsselstijn
„Sakra,“ zaúpěla bolestí při několikátém pokusu vyhrabat se z té díry ven.
Lenka Doleželová
Křičí … už zase křičí…
Renata Czaderová
Ve tmě se ztrácí světla odjíždějícího vlaku a já přemýšlím, jestli jsem neudělal chybu.
Viktor Polzer
„Už to ale nejde Franto, fakt už to nedávám,“ zoufale sténá Jirka. „Pětašedesát kilometrů. Už jen pětašedesát kilometrů a měli bychom tam být!“ uklidňuju ho a je mi jasné, že budeme muset co nejdříve najít místo, kde budeme moci, alespoň provizorně, převázat ty hluboké rány v Jirkově holeni…
Vladimír Pilgr
Zuzana Fajmonová
Občas se mi stane, že zabloudím... ale na dálnici v protisměru jsem poprvé.
Zdena Součková
Nemám z toho dobrý pocit…
Renata Czaderová
Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.
Šla jsem sama temným hlubokým lesem a najednou za sebou uslyšela zlověstné: „Pozor, uhni!“
Anna Vocelová
Historie se vždy opakuje. Vždycky.
Vlastislav Janík
Řítím se úzkou pěšinou na kole. Sakra! Tuhle zatáčku nad srázem nemůžu zvládnout.
Jitka Tužová
Konečně jsme přišli na řadu. Navlékám neklidného psa do postroje a cítím neskutečnou nervozitu. Tři a půl tuny je už pořádná porce.
Michal Bareš
Tak to bude ještě hodně zajímavé.
Renata Czaderová
Pane bože, co tady dělám? Sice úchvatný západ slunce nad oceánem, ale pode mnou šedesáti metrové prázdno!
Jitka Tužová
„Paní řidičko, víte, proč jsem vás zastavil?!"
„Nemám nejmenší tušení."
„Kuš, potvoro! Paní, zavolejte si to tele, vždyť nás sežere."
Veronika IJsselstijn
„Sakra,“ zaúpěla bolestí při několikátém pokusu vyhrabat se z té díry ven.
Lenka Doleželová
Křičí … už zase křičí…
Renata Czaderová
Ve tmě se ztrácí světla odjíždějícího vlaku a já přemýšlím, jestli jsem neudělal chybu.
Viktor Polzer
Dívám se pravdě do očí.
Mrazí mě a chci uhnout.
Nemůžu.
Ivana ČuříkováMrazí mě a chci uhnout.
Nemůžu.
„Už to ale nejde Franto, fakt už to nedávám,“ zoufale sténá Jirka. „Pětašedesát kilometrů. Už jen pětašedesát kilometrů a měli bychom tam být!“ uklidňuju ho a je mi jasné, že budeme muset co nejdříve najít místo, kde budeme moci, alespoň provizorně, převázat ty hluboké rány v Jirkově holeni…
Vladimír Pilgr