Tyčím se nad Prahou a nejsem Petřínská rozhledna. Jsem jeřáb a pomáhám už dva roky na Pankráci při výškových stavbách.
Často na mne civí z protějšího domu jedna důchodkyně – číhá, zda nezahlédne chlapíka, který po mně leze nahoru do kabiny nebo zpět dolů. Strašně by ji totiž zajímalo, jestli mám v kabině pro jeřábníka záchod. Hledala to dokonce na internetu. Nevěří, že by někdo mohl lézt po žebřících několikrát za den sto metrů nahoru a dolů.
To je přece jasné, že močí do PET lahve. Ovšem jak to dělá jeřábnice – o tom se nikde nepíše.
