Stěží dokráčím do středu místnosti se vším tím nepořádkem kolem. Kolikrát už jsem mu to říkala? Špinavé prádlo pohozené jak na sedačce vedle dveří, tak na koberci před neustlanou postelí.
Dokonce má na zemi i rozhozené sešity. Tenhle je ještě z minulého roku!
Všechen ten bordel splývá ve stínu zatažených žaluzií, které vrhají proužky světla na stůl pod okny. Ten je dlouhý a táhne se podél celé stěny, přesto se mu podařilo ho úplně zaneřádit. Několik zapomenutých talířů zdobených drobky domácí bábovky, balíčky brambůrků prázdné i plné, u topení nedopitá plechovka energiťáku. A někde pod tím vším neodevzdaný úkol z angličtiny.
Kdyby se radši víc věnoval škole místo hraní na počítači. Á, tak tady to je: velká černá bedna, velká černá obrazovka a velká černá židle. Klávesnice a myš jsou ztmavlé, i když vím, že jindy světélkují všemi barvami duhy.
Už se tu nechci dál zdržovat. Do skříně radši ani nekoukám, popadám špinavé nádobí a mizím z té puberťácké díry pryč.
