„Pomoooooc! Kdo volá?! Prosím… Rychle… Tady…“ „Jak se mám uklidnit, ty to nevidíš!!! Přijela jsem z práce domů, vjela do obýváku a mezi sedačkou a knihovnou ležel v kaluži krve Pepa!“
„Jak mám vědět, co se stalo, jsem dost v šoku.“
„Ne, nemůžu zjistit, jestli dýchá. Jsou tam rozházené knihy a další věci, přes které nepřejedu.“
„Jo, kabelku mám, tu nedávám z ruky, tam mám přece všechno, co nemůžu dát do batohu za vozík. Ale co tě, do háje, zajímá moje kabelka?!“
„To se ti lehce řekne, zavolat policii! A co bych jim jako měla říct?
Jmenuju se Kamila Janská, jsem lehce hysterická skoro třicátnice, která po osmihodinovém zvedání telefonu přijela úplně vyflusaná domů s tím, že si konečně pustí své oblíbené Kabáty, ale nemůže si lehnout na kanape, protože na něm už leží mrtvola?! To by mi asi neuvěřili a poslali pro mě rovnou Chocholouška.“
„Jo, Azor je sice asistenční pes, ale to všechno, co je tady poházené, prostě neodtahá.“
„Ty ses snad úplně zbláznil, já teď nemůžu myslet na večeři, na krvavej stejk nemám momentálně ani pomyšlení!“
„Kdo chce kam, pomozme mu tam. Nechceš mě poslouchat, děláš si ze mě legraci, tak jdi do háje a já jdu zavolat na policii.“
Napsáno podle zadání:
Vymyslete si postavu. Postava vstoupí do pokoje, v pokoji leží mrtvola, vše je v pokoji přeházené. Zazvoní telefon nebo vaše postava zavolá a proběhne „hovor nad mrtvolou“, v němž postava na sebe musí prozradit:
jaká je její úchylka,
jak se jmenuje,
kolik je jí let,
jaké má životní motto,
proč má s sebou kabelku a psa,
co bude postava večeřet,
název oblíbené písničky,
kdy měla naposledy sex
