Svítání v džungli, když řidič džípu vypnul motor, dostalo i excelentní hudební doprovod. Vřískání ptáků. Komentáře opic. Vrzání stromů. Skřípání a šustot listů. A neidentifikovatelné zvuky, které se v takových situacích objevují vždy, a to hlavně proto, aby celé scéně dodaly exotickou tajemnost.Je krátce po šesté ráno v indickém národním parku Mudumalai. Žije tady 600-700 slonů, 67 tygrů, parta leopardů a medvědů, buvolů, antilop a opic nepočítaně. Pokud tohle víte, věřte, že vaše smysly se zbystří na maximum, když řidič prudce zastaví džíp, se kterým z kopce tiše sjíždíte na volnoběh, a do popsaných zvuků zašeptá:
"Listen, now monkeys gave warning signal to theirs friends deers. A big cat is coming!" [Poslouchejte, teď opice varovaly své kamarády jeleny. Přichází nějaká velká kočka!]
Zírali jsme do ubývajícího šera a ani nadýchali. O zbytek zážitku se postaral adrenalin.
Tygr ani leopard nepřišel, ale i tak to byla paráda. Dokonce jsem si říkal, že pokud to bylo zahrané, bylo to velmi profesionální. Dodal nám to, pro co jsme si také přišli. Vzrušení a trochu strachu. Hlavně jsme sem ale přijeli obdivovat zvířata v jejich původní divoké, neochočené podobě. A to vše jsme dostali.
Zjistili jsme také, že ani slon není na první pohled v džungli vidět. Natož buvol nebo antilopy. Nejprve jsme se museli naučit koukat. Jen medvěd, který běžel přes cestu, a opice, co poskakovaly kolem po větvích, byly snadnými objekty pozorování.
Vědět to, že se mnohotunová zvířata dokážou snadno schovat za palmu, nám však rozhodně nedodalo odvahu odpoledne, když jsme se šli - již sami - podívat na plantáž kávy, která je jako ostrůvek v rezervaci. Jen asi 3 kilometry od hranice.
Pěšky se do Mudumalai Tiger Reserve nesmí, ale řidiči nájemných džípů navrhovali nesmyslné částky, a tak jsme jeli stopem. Pán se soukromým džípem zastavil, moje žena se ještě vešla dovnitř, já si stoupnul na stupátko vzadu a jeli jsme.
Bohužel se ukázalo, že pán s rodinou jedou umýt auto do říčky na hranici parku. Do parku jsme tedy museli po svých. Řidič, dobrodinec, k tomu přidal rady:
"Be careful, elefants. If you see them, run." [Buďte opatrní, sloni. Když je uvidíte, utečte.]
Vyšli jsme. Všude nezaměnitelné sloní kobližky. Moje žena se ukázala jako rozený zoolog. Zkoumala hmatem jak jsou staré.
 |
| Foto. Satya V. Helusová |
Pěšky se do Mudumalai Tiger Reserve nesmí, ale řidiči nájemných džípů navrhovali nesmyslné částky, a tak jsme jeli stopem. Pán se soukromým džípem zastavil, moje žena se ještě vešla dovnitř, já si stoupnul na stupátko vzadu a jeli jsme.
Bohužel se ukázalo, že pán s rodinou jedou umýt auto do říčky na hranici parku. Do parku jsme tedy museli po svých. Řidič, dobrodinec, k tomu přidal rady:
"Be careful, elefants. If you see them, run." [Buďte opatrní, sloni. Když je uvidíte, utečte.]
Vyšli jsme. Všude nezaměnitelné sloní kobližky. Moje žena se ukázala jako rozený zoolog. Zkoumala hmatem jak jsou staré.
"Drobí se!" zvolala radostně.
I mně se ulevilo. Ale jen na chvilku.
Pak jsem zahlédl asi sto metrů od nás typické rohy buvola. Víte, že je to nejnebezpečnější divoké zvíře, které má na svědomí nejvíc lidských životů? Zvíře, proti kterému je tygr statistický břídil?
Já ano. Zarazil jsem naší dvoučlennou výpravu a během několika rychlých vět její zbytek nakazil strachem. Co dál? Položíme život za to, vidět plantáž kávovníku?
Naštěstí jel kolem jiný džíp, naložil nás a my tak za zatáčkou mohli zjistit, že rohy patřili "water Buffalo" - ochočenému, trpělivému tvorovi, který sice vypadá jako malý nosorožec, ale je mírný a za kruh v nose ho s sebou na pastvu vzaly babky, co tam sbíraly dříví.
I mně se ulevilo. Ale jen na chvilku.
Pak jsem zahlédl asi sto metrů od nás typické rohy buvola. Víte, že je to nejnebezpečnější divoké zvíře, které má na svědomí nejvíc lidských životů? Zvíře, proti kterému je tygr statistický břídil?
Já ano. Zarazil jsem naší dvoučlennou výpravu a během několika rychlých vět její zbytek nakazil strachem. Co dál? Položíme život za to, vidět plantáž kávovníku?
Naštěstí jel kolem jiný džíp, naložil nás a my tak za zatáčkou mohli zjistit, že rohy patřili "water Buffalo" - ochočenému, trpělivému tvorovi, který sice vypadá jako malý nosorožec, ale je mírný a za kruh v nose ho s sebou na pastvu vzaly babky, co tam sbíraly dříví.
Takže ne každý, kdo má rohy je do vás chce zabořit. Bezpečných, domestikovaných zvířat je mnohonásobně víc než těch divokých a strach není dobrým rádcem. To jsou naše zkušenosti z tropické džungle, ale třeba se hodí i vám v Evropě.
http://yakovo.blog.cz
http://yakovo.blog.cz
