„Doprčic, ty dveře se už zase sekly… Áaaaaa, uf, už to povolilo.“
„Ahoj, Alí!“
„Bredi, počkej, tlapky otřít, no tak honem, honem… jedna, druhá, dej ji sem, nooo , třetí, čtvrtá.“
„Aleši, tak kde se schováváš!!! Uaaaaaaaaa, ježžžžžžžžžžžžžžžíííííííííííííííšššš, do prdele, do prdele, vuuuuuuuuaaaaaaau, co to je?! Brede, nech toho, no tak, fuj, bleeeeee, mazej, místo!“
Cak, cak, cak….tůůůůt, tůůůůt, když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem, anebo…
„No, to sedí… Evelíno, dělej, vezmi to!!!! Tak sakra… prosím… no!“
„Evel, já se snad zblázním, vůbec to nechápu. Je tu sklo, krve jak… leží tu... Co mám, kurva, dělat.“
„Jo, ok, dýchám, dýchám… Jo, jsem u Aleše, nesla jsem mu klíče, nešly mi otevřít dveře… leží v obýváku, střep v hrudníku, ježžžíííííši.“
„Já nevím. Tady ze dveří sklo, nebo co… já se po...“
„Brede, nech toho…, ty jo, Evel, co mám dělat?“
„Brede, místo!!!! no jasně, vím, že je mi 28, ale mrtvolu jsem našla poprvé v životě…..a to jsme měli zítra odlétat na tu naši cestu kolem světa.“
HEDVIKA
Je 28 letá ošetřovatelka zvířat v záchranné stanici. Hedvika je drobnějšího zevnějšku, má tmavé vlasy a zelené oči.
Je houževnatá melancholička, která ráda tančí, hraje na klavír a nebojí se tvrdé práce. Ke zvířatům projevuje mateřský cit a je rozhodnuta, že děti mít nebude.
Bydlí sama na okraji obce, šetří si na cestu kolem světa. Kamarádí se s Evelínou.
Zadání:
Vymyslete si postavu. Postava vstoupí do pokoje, v pokoji leží mrtvola, vše je v pokoji přeházené. Zazvoní telefon nebo vaše postava zavolá a proběhne „hovor nad mrtvolou“, v němž postava na sebe musí prozradit:
jaká je její úchylka,
jak se jmenuje
kolik je jí let,
jaké má životní motto,
proč má s sebou kabelku a psa,
co bude postava večeřet,
název oblíbené písničky,
kdy měla naposledy sex
