Piano schované za sloupem v rohu se rozezvučelo pod rukama náhodného hráče. Jeho ruce kmitaly po klávesách, on však zůstával nehybný a jakoby mimo tento svět.
Industriální místnost odhodila svou černobílou masku a zahalila se do paprsků jarního slunce. To sem pronikalo skrz velká okna, osvětlovalo vířící prach a kreslilo po zdech veselé obrázky.
Kávovar poklidně hučel, myčka přemývala hromadu nádobí z polední špičky a utěrky tančily do rytmu hudby po právě umytých sklenicích.
Na tvářích obsluhy za kruhovým barem se začaly objevovat úsměvy a jejich konverzace se změnily.
,,Odnos!“ a ,,Došlo mlíko!“ vystřídaly věty daleko milejší. Mezi doušky kávy se začaly předávat zkušenosti a navazovat nová přátelství.
Čas jako by se zastavil.
