Standa se na mě trochu překvapeně podíval a pak mi mlčky podal ručně balenou cigaretu.
Vzal jsem ji mezi ukazováček a palec, vytočil ruku malíčkem od sebe, zaklonil hlavu a pomalu potáhnul. Do tmy se rozzářil rudý konec cigarety a v tom úžasném a absolutním tichu bylo slyšet jen praskání doutnajícího tabáku. Zhluboka jsem šluknul, potlačil jemné nutkání začít kašlat a cítil, jak mi kouř zaplavuje plíce.
Chvíli jsem zadržel dech a poté, stále fascinován nekonečností vesmíru nade mnou, jsem začal pozvolna vypouštět kouř z úst. Nikotin pronikal do krevního oběhu a pocit uvolnění se rozléval od hlavy až do konečků prstů, které mě začaly příjemně brnět. Na chvíli se těžiště vesmíru přeneslo do mého nitra a v ten moment nad námi rozehrála polární záře svou symfonii.
