„Crrrrrrrrr..."„Vduhnxusni, bud ticho!"
„Dělej, vstávej."
„Ne. Já mám ještě noc."
„Ale no tak, fakt bys měla..."
„Ani mě nehne. A zmlkni už!"
„No mě je to jedno, ty zaspíš."
„Crrrrrrrrrr... Jau! Nemlať mě!"
„Řekl sis o to, když mě nenecháš spát."
„To dělám v zájmu tvýho dobra. A studia. A navíc sis mě sama nastavila."
„Nemudruj a přenech to jiným, jo?"
„Třeba docentovi, jehož přednáška začíná za půl hodi... Jau! Víš ty co? Končim. Na tuhle šikanu ráno co ráno nemám."
„Dělej, jak myslíš."
„Tohle už jsem párkrát slyšel. Však ty se pak ještě budeš doprošovat, až budeš mít před sebou vstávání na šest třicet."
