 |
| Jan Smrčka |
Dopíjím svou sklenku a půjdu si lehnout. Co nás asi čeká? Ráno vstávám, umyté slunce mně vyhnalo ke kávě. Jdu procházku k moři. Vítá mně hukot jeho příboje. Slunce je stále nízko a na pláži je jen pár lidí. Někdo běhá, někdo jde se psem. Jdu po pláži a nechám si laskat nohy vlnami.
Najednou se přede mnou objevila žlutá růže. Fotím si ji a uvědomuji si, že je čerstvá. Svlékám se a nechám se pohltit vodami. Unáší mně a já se vznáším v jejich rytmu.
Je mi skvěle. Vzpomněl jsem si na růži. Když ji tu nechal. Slunce ji spálí. Jak se sem dostala?
Najednou si uvědomuji, že se zde zřejmě odehrál moc hezký lidský příběh a nechám představivost běžet, kam ji napadne. Beru růži i představy do ruky a jdu zpět. Moře mi přeje hezký den a slunce souhlasně kýve. Potkávám mladou ženu a růži jí nabízím. Připojil jsem i vysvětlení. Poděkovala, mile se usmála a všichni čtyři cítíme radost, kterou nám ta růže přinesla.
Tak tohle na nás vymyslely hvězdy?
Zadání - napište 10 řádek na téma:
Jsem...
... kámen v poli,
srdce zvonu
socha na mostě
houslový smyčec
lesní stezka
hradní brána
kříž na vrcholu hory
vrak v moři
moucha na okně
lavička v parku
kostka cukru
spermie plující k vajíčku
chřipkový bacil
pampeliška uprostřed trávníku
kapka na skle
památný strom
mozol na dlani
jehla gramofonu
klapka starého klavíru
vybledlá fotka v rámečku
