Dveře soupravy se zavřely se známým komentářem a vlak se dal do pohybu.
Sundávám čepici. Začíná být teplo. Zastavená energie se začíná projevovat na kůži ve formě potu. Postupně začínám kolem sebe i více vidět. Mlha se začíná rozplývat.
Brýle se čistí a já vidím, že jen ta naše část vozu je přeplněná, narvaná k prasknutí, zatímco přední číst je volná.
Záhadě přicházím záhy na kloub poté, co se jen více nadechnu. Je to jasné. Vpředu s námi jede člověk bez domova.
Říká se, že tři minuty stačí, aby si člověk zvyknul i na nepříjemný zápach. To představuje jízdu přes dvě stanice. Bohužel já druhou vystupuji.
Zase jsem si nezvyknul.
