Vzal jsem tě do dlaní schoulenou do sebe, malou a zmáčenou slanýma slzama.
Šeptal jsem, bál jsem se to přání vyslovit.
Jak rád bych zas slyšel tvé tiché ach
a viděl se v tvých panenkách.
S pohledem do očí najednou povídáš,
blbečku, měls mi říct dopředu…
… že je tvý srdce z ostnatýho drátu,
… že bodá jak trní na akátu…
Mlčel jsem,
pak na rtech ucítil tu slanou chuť.
… a nikdy už mě nezarmuť.
