„No konečně mě někdo otevřel! Už se mi listy začínaly pomalu slepovat.“ Je to muž, který asi často čte. Je hezký. Jeho tmavé oči mé stránky přímo hltají. Orlím nosem občas nasaje vzduch a vzdychne. Jeho obličej, orámovaný světlými vlasy, vyzařuje klid a pohodu. Na tváři se mu často objevuje úsměv. Štíhlými prsty přejíždí po mých řádcích velmi rychle. Nemusím se bát, že mě upustí, protože mě pevně drží ve svých rukách. Ty ruce jsou svalnaté a mají pevný stisk. Tělo má štíhlé a velmi pružné. Občas se zvedne a chodí po pokoji.
Kroky dělá velké, protože má dlouhé nohy. Zřejmě je to sportovec, protože vedle mě leží kniha s názvem „Jóga pro každý den.“ Oči se mu chvílemi zalijí slzami, a pak se zase usmívá. Asi jsem dobře napsaná, že mě tak hltá.
