 |
| Sharon Stone, Wikipedia |
Hrdinka Základního instinktu se objevovala v jejích erotických snech poměrně často. Pravda, ještě s Banderasem a Cloonym. Ale někde hlouběji, občas vyvěrala vzpomínka na záchodky školní družiny, kde se zamykaly s Blankou, její nejlepší kamarádkou. Na první odhalení a doteky dívčích dlaní...
Zhluboka se nadechla a přistoupila k tomu zjevení.
„Ahoj, já jsem Edita.“
„Ja som Darja, teší ma.“
„Přijela jsi ze Slovenska?“
„Nie! Prijela som z Paríža za kámoškami na hory. Nevadi, že som na vašej oslave?“
„Nevadí! Co děláš v Paříži?“
„Cukrárku v Ladurée..“
„Cukrářku, jo?“ usmála se Edita „A pomohla bys mi s něčím?“
Blanka zpovzdálí sledovala, jak se její Edita baví s tou cizinkou. Skousla si spodní ret až do krve, když uviděla, že ty dvě spolu někam odchází…
Také Standa a jeho kamarádi zaregistrovali neznámou blondýnu, když kouřili na hotelové terase. Pozorovali oknem, jak se s Editou něčemu smála a pak s ní zmizela ve dveřích kuchyně.
„Chlapi, kdo to byl?“
Nikdo ji neznal. Standa se zamyslel. Divný. Leda že by…? No ano! Leda, že by to bylo jeho narozeninové překvapení! Standa stále doufal, že mu Edita jednou splní jeho sen. Sex ve třech. Ne, že by se v manželství nudil, to ne! Ale trojka je trojka! Čtyři ruce, čtyři nohy, čtyři kozy! Jaj!
Editu přemlouval marně. „Stando, to nejde, já z toho mám strach.“
„Bojíš se konkurence? To nemusíš! Víš, že jsem do tebe blázen! Vyber si kamarádku, které věříš. Co třeba Blanku?“
„Ještě to zvážím,“ řekla posledně a Standa si to vyložil jako ano. Ale Edita neměla strach z konkurence. Měla strach ze sebe.
Darja v chladicí místnosti pomáhala Editě zapichovat svíčky do marcipánového dortu.
„Je tu trochu zima, hej? Pozri, mám zimomriavky,“ řekla náhle.
„To vidím,“ uculila se Edita při pohledu na hroty jejího trička.
„Siahni si.“ Darja ji vzala za ruku a položila si jí na ňadro.
„Mě je tu ale strašný horko!“ Vydechla Edita a zadívala se do očí Sharon Stone. Celý večer se pak snažila těm očím vyhýbat.
Bylo už hodně po půlnoci, když na schodišti přece jen na Darju narazila.
„Utekáš predo mnou?“
„Ne, kdepak! Jdu si jen na pokoj pro jiný boty, bolí mě nohy.“
„Urobím ti špeciálnu masáž, chceš?“
„Tady?“
Posadily se na schody. Darja jí stáhla boty. Promasírovala chodidlo, pohladila lýtko a stoupala rukou výš… Modré oči se přiblížily. Jejich rty se dotkly. Obě věděly, že je to jen začátek.
Standa pozoroval ten schodišťový výjev z horní podesty. „Tak je to pravda! Edita mi zařídila nejlepší narozeninový dárek! Trojku!“ Potichu se vrátil do pokoje, kam si původně zaběhnul jen pro bundu. „Teď si asi zkouší, co a jak. Nebudu rušit!“ Osprchoval se, zalezl do postele a čekal.
Asi za tři hodiny se Standa probral a šmátral rukou kolem sebe. Nic. Byl v posteli sám. Natáhl na sebe trenky a vyšel ze dveří. Na konci chodby uviděl schoulenou postavu.
„Edito?“ Ubrečená tvář patřila Blance.
„Stalo se ti něco? Neviděla jsi Editu?“ Přikývla. Otevřela dveře a prošla až ven na balkón. Nahnula se přes zábradlí k oknu vedlejšího pokoje.
„Podívej se sám.“
Standa přeskočil na sousední balkón a zůstal zírat do ložnice za sklem. Na bílé posteli ležela dvě nahá propletená těla. Čtyři ruce, čtyři nohy, čtyři kozy…
