Třicet šest let trvá Jarmilin světový rekord v čase 1:53,28.
Do dnešního dne nebyl překonán.
Původně měla 26. července 1983 v Mnichově běžet dvoustovku. Ale ten den měla křeč v noze a s trenérem se domluvili, že raději zkusí něco delšího, aby si díky té křeči neutrhla sval, když poběží rychlou trať. Rozhodla se tenkrát pro osmistovku. Běžela ji poprvé. A udělala dobře!
Jarmila je od dětství mým velkým osobním vzorem. Svojí pílí, cílevědomostí, houževnatostí a tvrdou prací. Od ní jsem se naučila, že potlesk přichází až za cílovou páskou. Vždycky jsem se s ní chtěla potkat.
V den mých narozenin, jsem dostala velký dárek: Setkání s touto atletickou královnou! V Karlových Varech v rámci „Večera sportovních hvězd“ jsem s Jarmilou a jejím kamarádem Imrichem Bugárem seděla u jednoho stolu.
„Jarmilko, jak se změnil atletický svět za ta léta?“ zeptala jsem se hned na začátku. „Současná atletická špička stále jezdí po různých závodech a na trénink a rekonvalescenci nemají tolik času, jako my tenkrát. Upřímně, dnes bych asi byla stejná jako oni. Za dobré umístění vydělávají velké peníze. Já jsem dostala za svůj světový rekord celých 8.000 korun.“
Největším překvapením pro mne bylo, že Jarmila běhala i v Pardubicích, na mém domovském stadionu Dukla. „Zaběhla jsem ještě jeden světový rekord, o kterém se nemluví“, zmínila náhle. Běh na 400 m na škváře v čase 50,9 s. „A to se měřilo ještě na stopkách v ruce,“ podotkl Imrich a v jeho očích bylo vidět nostalgii.
Útlá sympatická hnědovláska začala trénovat, až když jí bylo 16 let. Usmívá se očima, když mluví o své atletické historii. „Nikdo nemůže pochopit, že jsem před závodem snídala vajíčka a párky. Prostě si o to moje tělo řeklo. Potřebovalo to.“
Její tréninky byly vždycky velká dřina! Než slavila první mezinárodní úspěchy, každý den ještě chodila do práce, do Pragoděvu. Trénovala tenkrát až odpoledne. Aby získala sílu, tahala za sebou při běhu na provaze pneumatiku. „Běhala jste také v kanadách v oranici?“ vypadlo ze mne při vzpomínce na Emila Zátopka a jeho tréninkové metody. „Ne to ne. Sice jsem tu oranici zkoušela, ale bylo to o zranění!“
Jarmila ráda nosí sportovní kalhotovou módu, ale nejraději je v teplákách na svém čáslavském stadionu ve Vodrantech. Ráda pije suché víno a becherovku s tonikem. A nejoblíbenější jídlo? Jarmila se dlouze zamyslela a odpověděla dvěma slovy „asi maso.“
Důvodem ukončení její atletické kariéry byla bolest zad. Rozhodla se ze dne na den. „Nebylo to pro mne jednoduché, ale prokládat náročné tréninky návštěvami doktorů se mi moc nechtělo.“
Jarmila je úžasná milá dáma a hlavní je, že je zdravá (to jsme obě dvě hned zaťukaly na dřevo). Má dvě sestry a kolem sebe velkou rodinu. Všichni žijí v okolí Golčova Jeníkova, kterému zůstává tato sportovní legenda věrná celý život. Jak soukromě, tak profesně.
Na stadion k ní chodí hodně mladých nadějných sportovců. Nicméně na druhou Lídu Formanovou stále čeká…
 |
| Autor: Djmig.cz – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9866056 |
