„Dala bych si jedno latéčko a k tomu čízekake.“
Říká se čízkejk, projede mi hlavou. Kývnu a ubezpečím ji, že vše za chvíli donesu. Vždy jsem chtěla dělat lidem radost dobrou kávou. Sama kávu miluji. A tahle paní je beztak zvyklá na nějakého rozpustňáče.
Očima se bleskově porozhlédnu po ostatních přítomných. Na gauči vzadu se mazlí mladý pár a vzájemně si dávají ochutnat z jejich hrnku. Jsou naprosto pohlceni sami sebou.
Postarší dáma v žlutém kabátu pošilhává po vitríně s dorty. Asi přemítá, zda si dát ještě jeden, nebo to její cukrovka nedovolí. Přála bych jí ho.
Ušák u krbu okupuje kravaťák středních let, který má oči jenom pro svůj Mac. Vypadá důležitě. Asi je důležitý. Ale kafe pije stejné jako ostatní.
Dám cheesecake na talíř. Připravím si jeden z roztomilých porcelánových šálků. Pákový kávovar do něj vytvoří jemnou kávu se sametovou pěnou na povrchu. Oříšková vůně se opět rozvoní po celé místnosti. Proniká do každé knihy, novin i svetru. Nikdo už nezatají, že zde strávil část svého dne.
„Tak tady jedno laté a čízkejk. Nechte si chutnat,“ usměji se a odtetelím se zpátky za bar, kde na mě čeká rozpitá káva.
