Když přijde smrt, člověk zkrátka zmizí. Vypaří se a zůstává schránka.
Občas hledávám její pohled, ale nikde na ulici už ho nepotkám. Nikdy už neuslyším její zvonivý hlas a milá slůvka.
A pak jsou tady vzpomínky, probírám se jejím oblečením, držím její džíny v rukou, ale kolem pasu už ji neobejmu.
Počítala s dalším dnem, ale ten nepřišel.
Ležím v její posteli, kde upadla do věčného spánku, naproti má hodiny. Odbíjely poslední minuty jejího života a stále bijí, jako mé srdce, jenž je nyní a napořád děravé.