Kolárna – napsal Jan Macků

Kolárna v mém paneláku není pěkné místo. Stěny nebyly bílé od roku devadesát. Jsou popraskané a plné pavučin. Nechybí ani černé klikyháky, které tu musely načmárat děti. Podlaha je betonová a špinavá. Je plná děr, o které si jednou někdo zlomí kyčel. V rohu stojí květináč. Je plný hlíny, ale nikdy jsem v něm neviděla rostlinu. Místo toho je v něm spousta nedopalků. Některé od cigaret. Nepřekvapilo by mě, kdyby mezi nimi byly i nedopalky od marihuany. Nebo dokonce heroinu.

Na hácích visí tři nová horská kola. Taková pěkná kola, to je jen lákadlo pro zloděje. Na zemi stojí pět starých kol. Vypadají opotřebeně, ale solidně. Za Husáka se vyráběly věci, co vydrží. Kolo stojící hned u dveří mívá v košíku štosy letáků do Penny a Lidlu. Vždy jsou však aspoň týden prošlé. Kolo patří Marii z třetího patra a o té musím říct, že je uřvaná bába. Mé kolo stojí vedle jejího. V košíku mívám letáky do Kauflandu, ale ty prošlé vyhazuji každou neděli. Nejsem totiž stará fuchtle jako Marie. Když se to vezme kolem a kolem, tak je tato kolárna snesitelná pouze tehdy, když v ní nestrávíte déle než deset minut denně. Aby tu člověk v pohodlí strávil více času, tak musí být feťák nebo imigrant.