V roce 2014 jsem já a osm mých spolužáků jsme vyrazili na chatu na Lipno s plánem chytat bronz a pít hodně alkoholu. První den šel podle plánu. Cestou tam jsme chytili bronz a na místě jsme vypili hodně alkoholu. Naše mladá těla byla však poměrně nezkušená, a tak sedm z nás, včetně mě, vytuhlo pod tíhou promilí ještě před půlnocí.
Zbylí dva spolužáci, Filip a David, dávkovali svůj příjem alkoholu svědomitěji a zůstali tak vzhůru až do šesti do rána.
Těchto šest hodin mezi půlnocí a ránem trávili hlasitým poslechem metalu a ještě hlasitějším hajlováním.
Pro mě a zbytek spících spolužáků to byla dosti nepříjemná noc. Všichni jsme leželi v jedné místnosti a všechny nás každou půlhodinu vytrhlo z alkospánku hlasité “sieg heil!” nebo “heil Hitler!”, které řval Filip z plných plic, zatímco zběsile máchal pravačkou.
Ráno bylo krušné. Byli jsme mrzutí, nevyspalí, kocovina nás bolela a k tomu jsme si připadali jaksi zneuctění. “Já proti hajlování nic nemám. Jako každej si občas rád zahajluju, jsme přece jenom lidi. Ale i na hajlování je čas a místo. Hajlovat vedle nás, když se snažíme vyspat opici, mi přijde... nemorální” pravil spolužák Tomáš a my jsme souhlasně zamručeli. Kolem poledne mi přišel sdělit, že Filip vytuhl a že přišel čas na pomstu. Otázal jsem se, co přesně má pomstou na mysli.
“Ty mu položíš koule na ksicht, já to natočim na mobil a pak to hodíme na facebook,” řekl.
Poškrábal jsem se za uchem a hluboce se zamyslel. Pak jsem řekl: “Tak jo.”
Filip ležel veprostřed rozloženého gauče, takže jsem musel po kolenou s vytaženými varlaty přelézt skoro dvoumetrovou vzdálenost a pak je nonšalantně položit na jeho chrápající obličej. Úkol to byl mnohem těžší, než mohl kdokoli předpokládat. Při prvním pokusu jsem omylem vytáhl mimo varlat i penis a záběr tak byl zkažený.
“Dej mi pět minut,” řekl jsem Tomášovi a začal jsem trénovat vytahování varlat bez penisu. Po pěti minutách jsem v tom byl mistr. Při druhém pokusu jsem vytáhl varlata, jako kdybych to dělal celý život. K Filipovi jsem se dostal na dosah. Jeho obličej byl asi dvacet centimetrů od mých varlat. Začal jsem je pomalu přibližovat. On zničehonic otevřel oči, podíval se přímo na ně a já zamrzl jako srnka. Vzápětí si odfrkl, otočil se na druhou stranu a spal dál. Při třetím pokusu jsem vytáhl varlata bezchybně. Jako kočka jsem se doplazil k jeho obličeji. Varlaty jsem ho lehce šťouchl do tváře. On zamlaskal. Byl to perfektní výkon ze strany mé i ze strany kameramana. Netrvalo dlouho a video bylo na facebooku.
Odpoledne se probudil. Nenuceně jsme mu naznačili, že by se měl podívat na facebook, což také udělal. Někdo by jeho reakci označil za přehnanou. Někdo za oprávněnou. V každém případě se chytl za čelo a začal lamentovat: “Tys mě znásilnil! Tys mě normálně znásilnil!”
Potom odešel z místnosti. Během chvíle byl zpět a v ruce držel tekutý podpalovač do ohně, který jsme koupili na grilovačku, protože byl zlevněný v Kauflandu. Začal mi ho lít na hlavu. Nebránil jsem se. Cítil jsem se provinile. Potom ale vytáhl zapalovač a začal s ním škrtat. Mí spolužáci ho chytili a odtáhli vedlejší místnosti, dokud se neuklidnil. Až dnes si uvědomuji, že stačilo málo a sdílel bych osud s Janem Husem a Johankou z Arku.
