Literární pravda je pravdivější než pravda - napsala Olga Sedláčková

Foto: Martin Štěrba

Je pátek večer a zítra mi začíná dvoudenní kurs tvůrčího psaní s Danou. A protože už jsem na jednom kursu s Danou byla, tak vím, že je přísná a že požaduje, abychom na kurs přinesli všichni zadané domácí úkoly.
Ale mě se opravdu nechce nic psát. Jsem po celém týdnu v práci unavená, jsem nevyspalá a vůbec, prostě se mi nechce už vůbec nic dělat.
Ale musím alespoň vymyslet, jak to udělat, abych svoje lajdáctví zítra nějak věrohodně omluvila. Vzpomínám na minulý kurs a na všechnu tu teorii, co jsem se tam naučila. A pak si radostně vzpomenu, jak to teda udělám: 
"No já jsem to, Dano, opravdu chtěla všechno napsat. Už jsem to měla vymyšlené a začala jsem psát, ale víš, soused včera večer něco vrtal v domě, pak se ozvala hrozná rána a najednou byla všude tma. Vyhodil pojistky a na zbytek dne nešel proud. Takže nebylo světlo a můj notebook taky nebyl nabitej, takže určitě chápeš, že jsem to opravdu nestihla napsat..."
A pak že taková suchá literární teorie k ničemu není.