Po první lekci jsem odešla s frustrací, že na tvůrčí psaní nemám. Na kusy byla rozbita moje iluze holky jedničkářky, co umí psát dobré slohy.
Dozvěděla jsem se, že dobrý text nenapíšu napoprvé, že se vyloupne až po napínavém přemýšlení, napsání a mnoha hodin opětovného kritického přečtení. Ale už jen ten nutkavý pocit, který mě nenechá v klidu, kdy se rodí příběh. Pak ho osvobodím přes ťukání do kláves, a pak ho začnu obrušovat jako barevné kamínky slov do mozaiky.
Celkový obraz se rodí sám, bezúsilně. A nese v sobě i zvuk, protože slova jsou hudba. Takže spisovatel je i hudebník. Dobrý text musí být zároveň i dobrou melodií, kdy se střídají ve správném poměru tvrdé a měkké tóny.
Po počáteční skepsi jsem zjistila, že i když je psaní dřina, kdy si vysedíte u něj zadek, vykoukáte oči, tak to může být i čistá meditace. Ta radost z promýšlení detailů, z lezení do hlav různým osobám, z odvíjení příběhu jako vícebarevného klubka mnoha možností děje. Pro mě je to meditace proto, že se mohu stát různými osobami a zapomenu na svůj vlastní život. Odpoutám se od sebe.
Příběh se na obrazovce začne vyprávět sám a moje práce je jemné ho polapit jako motýla a nechat ho žít a dělat radost ostatním. Dát mu jenom vyváženou strukturu jednotlivých částí, osvěžit ho dialogem, zajistit dynamiku skrze postavy v akci a zvážit, zda je příběh uvěřitelný. Objevuji krásu motýlů, raduji se, jak umí létat... Poleťte dnes s námi.
