 |
| Salome, Bernardino Liuni |
Nadešel však příhodný den. Herodes vystrojil o narozeninách hostinu svým velmožům, velitelům vojsk a předním mužům galilejským. Když pak vešla Salome, zalíbila se Herodovi i jeho spolustojícím, řekl král dívce: "Požádej mne, oč chceš, a dám ti to."
Stojím v koupelně a pozoruji svůj odraz v oprýskaném zrcadle. Sakra-vypadám hůř, než se cítím. Poslední stání u soudu mne teda pěkně vzalo. Blbec narcistický, pán tvorstva, hajzl na entou - je to debil a já druhý, že jsem to nepoznala dřív. No nic - život jde dál. Dvakrát rozvedených ženskejch je spousta.
V zrcadle se začínají míhat barevné odlesky a světla. Hudba hraje. Jsem opilá tancem, střevíčky víří po paketu. Hedvábní závoje se proplétají a halí mne to tajemna. Tančím. Tančím divoce a vášnivě. Tančím pro Heroda. Hříšný Herodes se do mne vpijí očima, je spokojený, je nadšený, je vzrušený. Dívá se na mne očima mlsného kocoura a při tom to táhne s mojí máti. Za tanec mi slibuje cokoli, co budu chtít - zlato, šperky, půl království...
Musím se poradit s matkou.
"Mami, proč mám chtít hlavu Jana Křtitele?"
Z té představy mne mrazí, po těle mi naskočila husí kůže a to mne vrátilo z pátky do reality.
Byla jsem mladá a blbá. To druhý mi vydrželo do teď. Ušklíbnu se na sebe do zrcadla.
Kdybych si tenkrát řekla o půl království, tak bych teď byla za vodou a neřešila bych majetkové vyrovnání s bývalým. https://www.youtube.com/watch?v=kSVdxMzva9o
