Žil byl, v hlavním městě strašlivý Hroznýš. Vlastnil obrovské BMW a rád se proháněl městem stovkou i rychleji; věděl, že pár desítek tisíc do správných rukou na magistrátě to vždy spraví, sem tam i nějaká ta taška s pár sty tisíci. Byl přesvědčený, že za peníze se dá koupit všechno. Dusil se vlastní sebenenávistí a kde jen mohl, tak vyvolával hádky a rvačky, aby svou zlobu alespoň trochu vyvětral.
O tom nic netušila Sova, která si o sobě myslela, že je moudrá. Omylem vjela řítícímu se BMW svojí starou škodovkou do cesty.
Obrovské BMW mohutně troubilo, zatarasilo jí cestu a Hroznýš se už těšil, jak si zase na někom vybije zlost.
Když se Sova okolo Hroznýšova auta pracně a po centimetrech soukala, stočil Hroznýš okénko a začal jí nadávat tím nejodpornějším způsobem. Sova pustila volant a zamávala Hroznýšovi před brunátným obličejem vztyčeným prostředním drápkem.
Hroznýšovi se zatmělo před očima. Zrovna dnes ráno pozoroval své tělo v zrcadle s domněnkou, jak je odporný, a teď tady ta Sova na něj bude máchat vztyčeným prostředníkem?!
Bleskově se vymrštil z BMW, vylomil kliku u dveří auta Sovy, rozbil sklo u předního okénka a jedním mohutným hltem Sovu spolkl.
Na vraždu uprostřed bílého dne už ani statisíce nestačily. Hroznýš dostal 20 let natvrdo. Sově to však život nevrátí.
Poučení:
Není radno hada bosou nohou, natož pak vztyčeným drápkem drážditi.
Hněv je špatný rádce.
