V malém domku žil osamělý stařeček. Jednoho dne dostal od kamaráda štěňátko a koťátko. Kočička si prohlížela pejska a řekla: „Ty jsi ale hezký pejsek! Nechceš se mnou kamarádit?“
„Ty se mi taky líbíš,“ odpověděl pejsek. „Tak jo, budeme kamarádi.“
„Jíš rád myši?“ zeptala se kočka.
„Já myši nejím!“ otřásl se hnusem pejsek.
„Opravdu nikdy?“
„Nikdy!“
„Zrovna jsem jednu chytila a chtěla jsem ti dát půlku.“
„Fuj, jen si ji nech, já mám svoje masíčko.“
„A máš dobré masíčko?“
„Výborné, tohle já rád.“
„A dáš mi půlku?“
„Půlku ne, ale ochutnat ti dám.“
„Počkej, ještě než budeme hodovat, dojdi se podívat, jestli už nepřijela panička. Moc se těším, až mě pohladí.“
Pes, trouba, poslechl.
Jen kousek poodešel, vrhla se kočka na masíčko. Sežrala všechno.
Poučení jsou dvě:
1. Někdy je rozumnější se rozdělit
2. Kočky jsou svině
