„Vida, ještě jsou tu slušní mladí lidé,“ pomyslí si a usměje se na něj. Mladík se usměje zpět, vyndá průkaz a praví:
„Dobrý den, kontrola jízdenek prosím.“
„Mladý muži, vy mi ale lichotíte, od 70 let se přeci v Praze jezdí zdarma, to vím i já, která žiji na samotě poblíž Horní Dolní.“
„Vám jistě ale ještě 70 nebylo, můžete mi váš věk prokázat nějakým dokladem?“
„Samozřejmě a nechtěl byste rovnou vědět, i co jsem měla dneska k snídani?“
„Snídaně mě nezajímá, ale váš doklad bych uvítal.“
„Malý moment, než jej vyndám z kapsy. Člověk v mém věku již není tak hbitý jako dříve. Prosím, tady je můj průkaz. A k snídani jsme měla jahody s čokoládou a šampaňským, kdyby vás to přeci jen zajímalo.“
„Zajímavá snídaně, jen co je pravda. Skutečně, vám je 85 let, neuvěřitelné… omlouvám se madam, ale na svůj věk vůbec nevypadáte.“
„Ano, jsem zvyklá, že mě lidé můj věk nehádají a často bývají překvapeni životem, jaký vedu. Znáte to, mladíku, jako v mé oblíbené písni od francouzské šansoniérky Edith Piaf Je ne regrette rien. To, že je vám 85 a jste vdova přeci ještě neznamená, že jste mrtvola a nemáte žádný život, že… Já bych vám mladíku mohla vyprávět... Třeba Eduard – to je ten „mladík“, za kterým dnes jedu na návštěvu. A ačkoliv mu bylo už devadesát, tak jsem si s ním minulý týden užila ten nejlepší sex za poslední léta. Jo, stáří neznamená konec mladíku. A má i své výhody, třeba že můžu jezdit tramvají zadarmo 😊. “
Zadání:
Vymyslete si postavu. Musíte o ní vědět úplně vše. Vaše postava jede někoho navštívit a v tramvaji či ve vlaku potká revizora jízdenek. V dialogu na sebe musí prozradit:
Jaká je její oblíbená písnička?
Co ráno snídala?
Co má v kapse?
Kdy měla poslední sex?
Kolik je jí let?
