„No, také ti přeji dobré ráno.“
„Pfuuu, dveře blbý, zarezlý. Tak. Konečně. Krám jeden skřípavej.“
„Vono kdybys mě někdy umyl, nerezly by mi dveře. Ne, ne! Prosím, zahoď to cigáro. Zase to tu zakouříš! Opatrně!“
„Aaa šup. Hahá! A pak že bych měl cvičit, co ta Mařka blázní, furt se vejdu.“
„No bodejť, ty bečko jedna, moje sedačky už jsou navždy ve tvaru tvé tlusté zadnice!“
„Kam jsem dal ten klíč?“
„Co já vím, třeba se k tobě někam přilepil.“
„Jo tady je, ták. No startuj, ty potvoro prehistorická!“
„Já se snažím, já se snažím! Ne! Nemlať mi do palubní desky, vždyť dělám, co můžu, Fuj, ten mastný obtisk tam už zůstane.“
„No hurá! Tak jedeme, klucí v hospodě nepočkaj!“
