Jasně, blondýna. To jsem si mohl myslet. Tenhle měsíc za ní jedu už počtvrtý. Zase bezradně stojí u auta a tváří se, že vůbec nechápe, kde se jí ta botička na kole vzala. „Paninko, zase jste špatně zaparkovala, co?“
Blondýna krčí rameny a čeká, až jí osvobodím to její drandítko do města. Sice se na mě usmívá, ale evidentně jí ta bota pěkně štve. Ale co. Ona špatně parkuje, já jenom dělám svojí práci.
Už ví, jak to chodí, tak rovnou vylovila občanku a poslušně mi jí podává. Je to hezká baba, to zase jo, tak jí budu šetřit.
„Máte to za 500“.
Vytáhne peněženku a podává mi pětikilo. Z očí jí čtu, jakou by za tyhle prachy mohla mít novou kabelku. Nedá se svítit. Parking v soukromý zóně se nevyplácí.
