Ondra seděl na lavičce s rukama založenýma na na hrudi. V parku ožívala jarní příroda, ale on si jí
nevšímal. Byl ztracený v myšlenkách. Mysl se mu točila v kruhu a stále se vracela k ranní hádce s
matkou. Byl dospělý a ona mu už neměla co říkat do života.
Odešel z jejího bytu s vykřičenými hlasivkami. Skončil tady, sedě mezi půvabnými květinami, naštvaný na celý svět.
Z mrzutosti ho vytrhly hlasy. Zvedl oči a opodál viděl pár zaneprázdněný hlasitou hádkou. Muž intenzivně křičel na zuboženou partnerku.
„Myslím to dobře,“ hlesla plaše v odpověď.
„Nech mě na pokoji,“ rozkřikl se naposledy muž a odkráčel.
Žena zůstala chvíli stát a pak se svalila na lavičku naproti Ondrovi. Tiše vzlykala a po tváři jí tekly slzy.
Ondra ji beze slova pozoroval.
Když si po čase utřela oči a odešla, jeho pozornost se obrátila zpátky k vlastním myšlenkám. Poté zahrabal v kapse a vytáhl z ní mobil.
Odešel z jejího bytu s vykřičenými hlasivkami. Skončil tady, sedě mezi půvabnými květinami, naštvaný na celý svět.
Z mrzutosti ho vytrhly hlasy. Zvedl oči a opodál viděl pár zaneprázdněný hlasitou hádkou. Muž intenzivně křičel na zuboženou partnerku.
„Myslím to dobře,“ hlesla plaše v odpověď.
„Nech mě na pokoji,“ rozkřikl se naposledy muž a odkráčel.
Žena zůstala chvíli stát a pak se svalila na lavičku naproti Ondrovi. Tiše vzlykala a po tváři jí tekly slzy.
Ondra ji beze slova pozoroval.
Když si po čase utřela oči a odešla, jeho pozornost se obrátila zpátky k vlastním myšlenkám. Poté zahrabal v kapse a vytáhl z ní mobil.