Byla noc a on potřeboval jít do kadibudku, teda spíš kadiboudičky, co měli Babušáci za jeskyní v lese. Ale zrovna ho chytla zase ta strašná alergie. Měl oteklý i nos a nic necítil. To mu ale nevadilo. On už před tím měl čich mizernej.
Okál jako skřítek byl vlastně výborný jen na hledění do dálky. Na to byl kanón. To zas jó!
Dokázal spočítat šišky na úplně nejvyšší borovici s přesností na několik desetinných míst, viděl těžký a nebezpečný mraky, už když se formovaly v dálce nad Ruskem nebo Čínou, ale na blízko mu to koukání moc nešlo. A když mu slzely oči jako teď, nepomohly ani brejle, co nosil na čtení.
Jednou když jim Stamichman přinesl z trhu čokoládový pralinky, Prstál, protože ho dobře znal, mu je sebral a vyměnil za králičí bobky. No, a Okál s jeho špatným nosem a krátkozrakostí je snědl skoro všechny. Zarazil ho až Mlsál, kterému dal jeden ochutnat.
No, a teď si představte, že tenhle popleta bez čichu a s opuchlejma, uslzenýma očima v noci hledá kadiboudičku, a už dost spěchá! Hrůza co?
V jednu chvíli si už myslel, že našel dveře ven z jeskyně, ale pak zjistil, že vlezl do skříně. Už si skoro sedal na hrnec, když si uvědomil, že jejich kadiboudička je v lese a ne v rohu jeskyně. To by mu Bětka ráno dala co proto!
Hledal dál. Když už si byl jistý, že našel kliku od dveří a začal s ní lomcovat, s hrůzou si uvědomil, že ve tmě omylem chytil Stamichmana za nos. Tak tak že ho neprobudil! Stamichman je vlastně dobrák, ale vzbudit ho v noci! Ouha! Než se zorientuje, kde je a co je, máchá kolem rukama a v takové chvíli jde malému Babušákovi o život. Naštěstí se jen po Okálovi ohnal a spal dál.
Tak a teď už toho Okál měl dost. Stáhnul si kalhoty a vysral se do kouta.
Dětská verze konce:
Okál měl teď dvě možnosti. Vykadit se do kouta nebo dál hledat cestu do lesa.
Taky se o něj bojíte, děti? Naštěstí nemusíte. Vše dobře dopadlo. Okál šramotil tak dlouho, až probudil Ušála, a ten ho na záchod doprovodil.
Jen je dobré vědět, že najít v noci záchod může být pro malé skřítky velké dobrodružství!
